xistují knihy, které velmi přirozeně popíšou naši ideální vizi fungování a toto je, pro mě, jedna z nich. Všechno mi, v ní, dává neuvěřitelný smysl, je to jednoznačně uchopitelné a má to praktickou přidanou hodnotu.
Autorka S. Dwecková se zaměřuje na dva typy nastavení mysli – nastavení mysli na růst a fixní nastavení mysli. Obě kategorie mají určité typické znaky chování, vyberu pár z nich pro představu:
Lidé s nastavením mysli na růst:
- Jsou připravení riskovat, čelit výzvám a dále na nich pracovat.
- Vnímají, že stávat se někým je lepší, jak být někým.
- Vědí, že géniové musí tvrdě pracovat, aby dosáhli své úspěchy.
Lidé s fixním nastavením mysli:
- Nevěří v úsilí a myslí si, že úsilí je pro ty, co nemají schopnosti.
- Selhání se pro ně proměnilo z činu (já jsem selhal) na identitu (já jsem ten, který selhal).
- Věří, že tvrdá práce nás dělá zranitelnějšími.
Cituji: „Ve světě fixních charakterových vlastností, je úspěch o dokazování vlastní moudrosti a talentu. O ujišťování sebe samého. V tom druhém, ve světě měnících se vlastností, je to překonávání hranic, u čeho se naučíme něco nové. O rozvíjení sebe samého. V jednom světě selhání znamená krok zpět. Ve druhém světě selhání znamená, že nerostete, že nevyužíváte svůj potenciál.“
Jedna z úvodních myšlenek knihy je, že lidé neumí dobře odhadnout vlastní schopnosti a že vědci zjišťují, že lidé mají větší potenciál na celoživotní vzdělávání a rozvoj mozku, jak si kdy mysleli. S.Dwecková cituje Benjamina Blooma: „Co se dokáže naučit kterákoliv osoba na světě, dokážou se naučit téměř všichni, pokud mají zabezpečené výchozí, i momentální podmínky na vzdělávání.“
Kniha je rozdělená na vícero kapitol a specificky se věnuje oblastem sportu, byznysu, vztahům a výchově dětí. Z pohledu byznysu mi rezonovala zajímavá myšlenka, kterou parafrázuji a to, že korporativní úspěch si dnes vyžaduje „nastavení mysle na talent“, čímž vytváří kulturu, která uctívá talent, ale je to v podstatě nanucení fixního nastavení mysle – mnoho manažerů nevěří, že by se člověk mohl změnit a hledají „existující talent“. Dále zmiňuje, že jako společnost nerozumíme schopnostem v mezilidských vztazích. Přitom ve vztahu jde o všechno. A podle autorky je „nejdestruktivnější přesvědčení pro vztah, že „pokud na něm potřebuji pracovat, něco s ním určitě není v pořádku.“
V rámci výchovy dětí nabízí spoustu momentů pro zamyšlení, jako například, že cituji: „Výsledky testů a minulé úspěchy nám říkají, kde se žák nachází, no neříkají nic o tom, kam by se mohl dostat.“ a že „chválení inteligence dětí ubližuje jejich motivaci a výkonu. Skutečně je to povzbudí, ale je na chvíli. Pokud úspěch znamená, že jsou moudré, tak neúspěch znamená, že jsou hloupé. Nejlepší dar rodičů pro děti je naučit je milovat výzvy, zajímat se o chyby, užívat si úsilí a vytrvat ve vzdělávání.“
Knihu vřele doporučuji!
Kategória
Osobní rozvoj
