nihu „Obklopený idiotmi“ registruji už dlouho, ale říkala jsem si, že to bude jedna z knih, okolo kterých je více řečí než užitku. Hmm, je to tak padesát na padesát. Četla se jedním dechem, je to jednoduché psaní. Nepřináší, podle mě, nijaké přelomové informace, ale zároveň je dobré si strukturovaně připomenout, že jsme, jako lidé, odlišní a na každého z nás platí jiný způsob komunikace.
Erikson hned v úvodu zmiňuje, že jednou z největších výzev komunikace je, že „nemůžeme změnit posluchače. Měli bychom tedy pamatovat na to, že komunikace probíhá většinou podle pravidel posluchače. Ať už si lidé o nás myslí cokoliv, vnímají nás po svém. Bez ohledu na to, co jsme zamýšleli.“
Klíčem k dobré komunikaci vnímá schopnost se u kontaktu přizpůsobit a obměňovat způsob vyjadřování a chování. „Většina lidí, které potkáváme, se od nás odlišuje. U komunikace nemůžeme vycházet pouze z vlastních priorit.“
Autor se věnuje i rozdílu mezi zásadami a postoji. „Hlavní zásady máme v sobě zakořeněné tak hluboko, že se téměř nedají změnit. Na druhé straně máme postoje, které jsme si vytvořili a které se v průběhu života formují. Čím lépe pochopíme sami sebe, tím lépe se dokážeme přizpůsobit ostatním.“
Hlavní myšlenkou knihy je rozdělení na čtyři kategorie, typy osobností „červení, žlutí, zelení, modří“. Asi 80 procent lidí je, podle autora, kombinací dvou dominantních barev. Erikson ve své knize popisuje typické chování každé „barvy“, resp. jak sebe vnímají lidé a jak je vnímá okolí. Píše i o tom, jak se každému typu přizpůsobit, nebo jak dávat zpětnou vazbu. V závěru knihy se věnuje dynamice jednotlivých typů osobností. Říká, že „pokud chcete vytvořit, co nejlepší atmosféru ve skupině, měla by obsahovat všechny barvy. V dokonalém světě by měla mít každá stejné zastoupení.“
Každý z nás se v knize najde. Je příjemné uvědomit si některé situace a zpětně si je vyhodnotit, z druhého pohledu.
Kategória
Osobní rozvoj
