dělat kvalitní „výcuc“ z této knihy se mi zdálo, a pořád zdá, téměř nemožné. Celá, jako je, každá strana v sobě nese hodnotnou informaci. Po dočtení jsem si sama pro sebe řekla, že by měla být součástí povinné literatury na školách.
Dovolila jsem si tedy vybrat pár myšlenek, které mne zaujaly, tak věřím, že i vám to dá dobrý obraz, co můžete od knihy očekávat.
Kniha je náhledem do historie, pochopení našeho rodu. „Jsme členy velké a obzvlášť hlučné rodiny nazývané lidoopi.“ Autor se věnuje počátkům Homo Sapiens, jejich fungování, proč se stali silným rodem, a přináší několik, pro mě, zajímavých informací. „Klíčem na pochopení naší historie a psychologie je, že pozice rodu Homo byla v potravinové pyramidě už od pradávna pevně ve středu – lidé lovili malé živočichy ale stávali se kořistí větších predátorů.“ „Homo Sapiens dobyli svět především kvůli jedinečné řeči. Naše řeč se vyvíjela jako způsob klebetění. Homo Sapiens je totiž společenský živočich. Pouze Homo Sapiens umí vykládat o hypotetických možnostech a dokáže si vymýšlet příběhy, kterým chybí reálný základ. Za dlouhé roky si lidé upředli neskutečně složitou síť příběhů. Na rozdíl od lží je představovaná realita něco, v co každý věří. Představovaná realita ovlivňuje dění ve světě.“
Autor popisuje situaci v Austrálii, před cca 45 OOO lety. Tato situace nám má ukázat paralelu s dnešním světem a donutit nás se zamyslet, zda to, jak se chováme k naší planetě je udržitelné. Hovoří o tom, že „vyhynutí velké australské fauny“, tedy velkých zvířat jako vačkovci, diprotodony a obrovské klokany, bylo první zásadní stopou, kterou Homo Sapiens zanechali na naší planetě. Podobná situace nastala i po vstupu Homo Sapiens do Ameriky, kde do 2000 let od příchodu většina jedinečných, velkých tvorů zmizla. První vlna kolonizace sapiens byla jedna z největších a nejrychlejších ekologických katastrof, jaké zasáhly živočišnou říši.“
Od odzbrojujících faktů se přesouvá směrem ke kulturno-sociologickým otázkám. „Jedním ze železných zákonů historie je, že z luxusu se obvykle stane nutnost, a z něj vyvstanou nové povinnosti. Když si lidé jednou zvyknou na určitou vymoženost, začnou ji brát jako samozřejmost a už s ní počítají. Potom dospějí do bodu, kdy bez ní nedokážou existovat.“
Harari se věnuje zárodkům diskriminace a říká, že „vědci doposud neobjevili žádnou společnost, která by se dokázala zbavit diskriminace úplně. Představa, že všichni lidé jsou si rovní, je podle něj mýtus. Podle biologie, evoluce je založená na odlišnosti, ne na rovnosti. Každá osoba nese trochu jiný genetický kód. Ne všichni lidé dostanou stejnou šanci kultivovat a zdokonalovat svoje schopnosti…Kultura argumentuje, že zakazuje pouze věci, které jsou nepřirozené. Ale z biologické perspektivy není nepřirozené nic.“
Autor se věnuje také genezi důležitosti peněz, jakým způsobem vznikaly impéria a co si z nich neseme do dnes. Velkou samotnou kapitolou je náboženství. „Náboženství bylo třetí nejsilnější sjednocující silou lidstva, popři penězích a impériích.“
Jedna z kapitol se nazývá „Objev nevědomosti“ a otevírá brány k vědecké revoluci. V ní Harari hned v úvodě odkrývá zajímavou myšlenku „základní objev, který odstartoval vědeckou revoluci, bylo bjev, že lidé neznají odpovědi na svoje nejdůležitější otázky.“ S vědeckou revolucí přichází i kapitalismus, konzum a průmysl. „Většina tradičních funkcí rodiny a komunit přešla na stát a trh… Stát a trh jsou matkou a otcem individuality a individualita může přežít jedině díky nim. Po milióny let evoluce jsme se vyvíjeli tak, abychom žili jako členové komunity. A jen za dvě století se z nás stali odcizení jednotlivci. Nic nepotvrzuje úžasnou moc kultury lépe.“… co na tuto myšlenku říkáte?
V závěru knihy se Harari věnuje pojmu „štěstí“. „Historici se neptají, jak všechno ovlivňuje naše štěstí. Je to největší trhlina v našem chápaní historie.“ Autor v poslední kapitole otevírá těžké otázky o smyslu života, zda to, co žijeme je realita, nebo přelud, kým jsme, zda se poznáme apod.
Musím citovat jednu z vět v doslovu, protože ta je, z mého pohledu klíčová a přináší mi hromadu neznámých a silnou podstatu toho, co dnes žijeme. „Pokročili jsme od kánoe přes galéry, parníky až po vesmírné koráby, ale nikdo neví, kam na nich směřujeme.“
Kategória
Vzdělávání
