sme pozitivní. Vždy se o to s mužem snažíme. Je lepší vidět věci pozitivně. Si myslíme. A tak jsme zůstali pozitivní, i po pozitivním výsledku na covid.
18-ti měsíční dítě potřebuje spoustu pozornosti. A spoustu pohybu. Aspoň to naše. Deset dní doma zavření (nakonec to bylo 15), nebyla úplně pěkná představa. Na chvíli jsem zapochybovala… o své pozitivitě. Té životní. Nechala jsem se unést frustrací, že co budeme dělat, že to nezvládneme. Maťko mě objal. Uklidnil. Vrátil zpátky do reality. Do naší nové, rodinné reality.
Za tyto poslední dva týdny se ve mě vystřídala kombinace různých pocitů. Těžko o nich psát… o pocitech. Jako na horské dráze. Půl dne radost, že už je mi lépe, půl dne depka, že máme za sebou jen tři dny. Pláč nad rozlitým mlékem… opravdu. Tento rok je jiný a my jsme ho zakončili koronou, s Coronou.
Ale jako u každé zkušenosti, odcházím o cosi… zkušenější…
Tak přemýšlím…co jsem za tyto dva týdny zjistila:
, že je jedno,jak velkou máme terasu, za hodinu tam není, co dělat.
, že stěny se k sobě každý den přibližují a není to optický klam.
, že karanténa je příjemnější s vánočními světýlky.
, že jedno a půl roční dítě se neumí nudit.
, že Maťko opravdu vaří lépe, jako já.
, že face time je supr.
, že Tesco donáška je otřesná služba.
, že máme skvělé sousedy.
, že máme skvělé kamarády.
, že máme skvělou rodinu.
, že nemoci jít ven je jeden z nejúzkostlivějších pocitů, co jsem kdy zažila.
Je to opravdu jiný rok. Lidé se projevili.Státy se projevily. Zůstávám pozitivní. V životě. Že i toto mělo a má nějaký smysl. A jsem pyšná. Na sebe, Maťka, Dorotku. Že jsme to zvládli. Jako tři mušketýři. S tolerancí, vzájemnou pomocí a hlavně… s láskou. Tyto Vánoce si ji přeji pro každého…tu lásku.
Kategória
Motivace
