eplánovaná zkušenost přináší neplánovaný růst
Upřímně věřím, že doby těžké a kritické jsme schopni překonat myšlenkou na lepší časy. Stav úpadku netrvá věčně, křivka přirozeně musí jít opět nahoru. Drama skončí a my z něj vyjdeme o pár vlasů šedivější, ale rozhodně zkušenější. A přichází moment „jak mohu s touto zkušeností naložit?“.
Transformace, na kterou jsme nebyli připraveni?
Pracuji v oblasti informačních technologií už několik let a pamatuji si dobře většinu konverzací s našimi zákazníky. Hlavně ty, ve kterých nic nešlo, bylo několik překážek, důvodu, proč věci nedělat. Digitální transformace byla vnímaná jako virus… někdo nás chce ním nainfikovat a my na to nejsme připraveni. Život je plný paradoxů, že? Takovouto transformaci nikdo neplánoval a zasáhla masivně. Ale víte, co je famózní? Že to jde. Jsou překážky, jsou důvody, co si budeme povídat, bez nich by to nebylo dostatečně vzrušující, ale… jde to.
Nové základy firemní kultury
Vidím okolo sebe nespočet firem, které kompletně změnily způsob práce, staly se agilními, efektivními, naučily se prioritizovat. Slova, která před tím neměly ve svém firemním slovníku. Postavily nové základy jejich firemní kultury. Víte proč?
· Musely začít přemýšlet, jak přežít – fokusovaly se na jeden velký, jediný cíl, ne na sto malých.
· Začaly pracovat kolektivně – všichni jsme v tom společně a sami tuto situaci nezvládneme, potřebujeme nápady, potřebujeme zdroje, potřebujeme se obětovat.
· Začaly sdílet – sdílet svoje pocity, svůj strach, své obavy, ale zároveň i malé, velké úspěchy.
· Začaly se dívat okolo sebe – už to není jen náš svět, naše trable, už je to součást životů každého z nás, otevíráme oči a nacházíme nové možnosti.
· Začaly přiznávat realitu – není prostor hrát na hrdiny, není prostor nepotřebovat pomoc, je nutné reálně pojmenovat stav a čelit mu napřímo.
Toto a mnoho dalšího způsobilo, že se, v určitých směrech, zlepšil způsob našeho fungování.Pro budoucnost je nepodstatné, zda nuceně, nebo dobrovolně, dospěli jsme k nové zkušenosti.
Nezapomínejme, co se za pochodu učíme
Existuje nespočet rad, jakým způsobem v této kritické situaci komunikovat, jak řešit krizové plány. Přečtěme si je. Je to důležité. Avšak nezapomínejme na to, co se za pochodu učíme. Manažování firemní kultury v časech kritických, je výzvou. Položme si tyto základní otázky?
· Jaké jsou mé firemní hodnoty? Daří se mi je udržet?
· Mám stanovenou jasnou strategii na nejbližší týdny?
· Mám představu, v jakém stavu se bude společnost nacházet, až tato situace pomine?
· Vím, jaká panuje ve firmě atmosféra?
· Mohu si říct, že dělám maximum pro to, abych situaci zlepšoval, ne více dramatizoval?
A na závěr… Zastavme se na chvíli, na pár minut a uvědomme si, jak jsme za poslední týdny vyrostli. Jsem si jistá, že každý z nás si jednoznačně uvědomil svoje osobní, i pracovní hodnoty. Řiďme se jimi. Zapišme si je. Protože až jednou ta křivka vyleze nahoru, byla by škoda spadnout zpět.